Zcestuj Evropu jinak - zkus spolujízdu

Jak se kam dostat?

Pokud se chystáte na cesty za hranice, ať už k moři, na festival, za známými nebo jen tak za poznáním, určitě přemýšlíte nad tím, jak se tam dostat. Samozřejmě můžete letět letadlem, jet vlakem, autobusem, nebo autem – anebo to můžete všechno zkombinovat. Tak jak tak, tradičně používané www.jizdnirady.cz, které určitě znáte a používáte při cestování po ČR, vám v tomto případě moc nepomohou. Můžete však zkusit www.rome2rio.comwebovou stránku, která vám najde cestu, dopravní prostředek i přibližnou cenu odkudkoli kamkoli.

Stránky kombinují autobusovou a vlakovou dopravu s MHD, letadly, loděmi, autem i chůzí, a od každé cesty vám nabídnou i různé kombinace možností. Spoje se navíc dají rozkliknout, takže se dostanete i přímo na podrobnější informace (časy odletu a příletu, alternativní spojení, dopravní společnosti, …). Stránky samozřejmě nejsou stoprocentní (nemají informace o všech dostupných dopravcích, ceny nemusí odpovídat, …), ale určitě vám plánování v mnohém usnadní.

Pokud letíte letadlem, určitě vás bude čekat cesta z nebo na letiště – ať už na další spoj, do hotelu nebo do centra města. Můžete vyzkoušet stránky www.toandfromtheairport.com, které vám, po proklikání se ke konkrétnímu státu, najdou cestu z/na letiště. Stránky sice nejsou příliš přehledné a snadno se můžete ztratit v záplavě reklam, ale určitě stojí za zkoušku – v České republice tam můžete najít letiště Brno-Tuřany (ze a na které se podle webu můžete dostat taxíkem, limuzínou, autobusem, pronajmout si auto, nebo si tam nechat auto zaparkované), a podobné informace pak najdete i pro letiště v Karlových Varech, Ostravě, Pardubicích, a samozřejmě také rozsáhlou nabídku pro Prahu, která obsahuje i dálkové autobusy.

Už jste někdy jeli lehátkovým vozem? Inspirujte se…

Jestli stále uvažujete, kterým dopravním prostředkem se dostat na dovolenou na druhý konec Evropy, snad vám inspiračně poslouží můj zážitek s cestou lehátkovým vozem na trase Vídeň-Split.

… Po krátké chvíli jsem si z nabízených možností formy poskytnutých informací od průvodčího z maďarské ruštiny přeci jen vybrala maďarskou angličtinu. Když odhlédnu od mé jazykové neznalosti, přeci jen snad o dvě desetinky srozumitelnější.

Kupé je pro šest osob, což v nočních hodinách znamená jej na pokyn průvodčího proměnit v noclehárnu pro stejný počet lidí. V prostřední výšce se na stěnách po obou stranách po sklopení polstrování dostanete dvě místa. Oříškem může být uvolnit místo dvěma odpočinku chtivým spolucestujícím hned pod stropem. Tento prostor do té doby sloužil k uložení všech zavazadel. Tak jak do té chvíle bylo kupé narváno, nyní je přeplněno a dá dost zabrat, než se podaří vše poskládat, seskupit a uložit uvnitř skromně vymezeného prostoru. Podle osvědčeného hesla: kdo dřív přijde, ten dřív mele, čili kdo si dřív zabookoval jízdenku, zůstává níž, kdo později, ten stoupá po třístupňové palandě výš a výš… I když, ani nejspodnější příčka nemusí být výhrou. Každý, kdo spí nad vámi, se šplhá přes vaše lůžko nebo naopak sestupuje a vy mu raději otevíráte rychle kupé, abyste předešli nemilé noční příhodě, zachraňujete spadené doklady a drobné technické přístroje…

V době nočního spánku také není možno procházet z jednoho vagónu do druhého – jsou zamčené oba průchody a dbalí pokynů průvodčího zajišťujeme zevnitř i vstup do kupé. Pasová kontrola se dožaduje vstupu zásadně, až když konečně zaberete… Na přetržený spánek není možné jen tak a hned navázat, což je jedinečná chvíle a možnost porovnat vizuální stránku dokladů z různých zemí. Nejvíce se mi líbí americký. Na každé stránce dokladu najdete jiný vodotisk, vždy však s cestovatelskou tématikou.

Když konečně nastane ráno, vytvoří dlouhatááááánská fronta na ranní hygienu. Přes noc „něco“ prasklo na jednom ze dvou WC, takže je tam stále mokro, a neznámá tekutina uniká i na chodbičku. Podle ujištění průvodčího je i přes tuto technickou závadu zařízení použití schopné, což ale odmítáme vyzkoušet. Fronta je stále delší a delší, a nožky zkříženější…

Konečně jsme v cíli své cesty: v přístavním městě Split. Stačí jen projít kordonem nepřehlédnutelných naháněčů místních i vzdálenějších hotelů, kterým nesmíte ani mrknutím oka dát najevo, že nevíte, kam hlavu složíte, jinak by už oni měli o dalšího ubytovaného více, vyjít z nádraží pamatujícího Rakousko-Uhersko, a dovolená může začít. Ahoj moře!

S.

Autostop

Pokud dáváte přednost levnému cestování, můžete samozřejmě zkusit stopování. Díky tomu získáte jedinečnou příležitost poznat danou zemi, kulturu i lidi a podívat se na místa, která vám žádný průvodce neodhalí. Stopovat ale není jen tak, musíte na to mít náturu, a je také dobré myslet na své bezpečí.

Co je dobré u stopování dodržovat?

  • Nebuďte ostýchaví – ptejte se (kam vás může řidič dovést, kde se dá nakoupit jídlo, ...).
  • Nevybírejte si pevnou trasu, naopak musíte být pružní a mít pouze představu o cíli cesty, nebo si raději vyberte víc hlavních cílů.
  • Cedule s nápisem města neuškodí – vezměte si s sebou tedy pokud možno tlustý fix a cestou si hlídejte zásobu kartonů či papírů (a pište opravdu velkými tlustými písmeny, klidně používejte i srozumitelné zkratky).
  • Buďte psychicky připraveni na vše – špatné počasí, že nikdo nezastaví, …
  • Nikdy nestopujte na dálnici, ale najděte si odpočívadlo nebo benzinovou pumpu – nejlépe si nějaké předem vyhlédněte na mapě (samozřejmě si pořiďte pořádnou mapu, ale pro představu můžete zkusit třeba hitchwiki.org/maps/)
  • Ve velkých městech nemá příliš cenu stopovat – raději se autobusem vydejte do nejbližší vesnice.
  • Je-li vám někdo nepříjemný nebo se vás snaží obtěžovat, rázně mu vysvětlete hranice a nechte se vysadit, pokud se vám řidič už od pohledu nezdá, do auta vůbec nenastupujte.
  • Ptejte se řidiče na něj samotného a zapamatujte si auto (třeba SPZ), kterým jedete.

Spolujízda

Oproti klasickému stopování je tu i možnost najít si vše na internetu – tedy využít spolujízdu. Spolujízda je společná cesta autem lidí, kteří se dříve neznali. Jednoduše si na webu najdete řidiče, který s vámi má společnou cestu, a necháte se svézt. U každé cesty najdete popis toho, odkud a kam se jede, datum, počet míst v autě a cenu – u spolujízdy (na rozdíl od stopu) přispíváte na benzín. Cestovat tak můžete jak v České republice, tak i po celé Evropě, a weby fungují samozřejmě obousměrně – jako řidič na ně můžete zadat svoji plánovanou cestu a někoho s sebou vzít (ale opatrně, pokud berete cizince přes hranice, ať nepřevážíte uprchlíky ;).

Chystáte se na spolujízdu?
Zkuste některé z nejznámějších webů:

Půjčení auta

Pokud už se dostanete na místo své dovolené a neplánujete zůstat zrovna v centru města, určitě řešíte, jak se nejlépe podívat tam i onam. Pokud vám nestačí lokální autobusy či vlaky, nebo prostě máte daleko větší cestovatelské plány, můžete si na kratší dobu (několik hodin, dní i týdnů) pronajmout auto. Půjčovny se nejčastěji nacházejí u letišť nebo autobusových/vlakových stanic, a mnohdy si můžete vybrat nejen z několika půjčoven, ale také z mnoha typů aut a míst, kam půjčené autíčko vrátíte. K tomu všemu samozřejmě patří i on-line rezervace a také nějaké speciální výhody jako třeba pojištění, GPS navigace, rádio nebo vestavěný telefon.

Půjčovny většinou mají stanovený minimální (nebo i maximální) věk pro půjčení auta, případně i nějakou tu dobu od získání řidičáku, nezřídka vás požádají i o větší zálohu, většinou však stačí číslo vaší kreditní karty. To, že musíte mít platný řidičský průkaz a vrátit auto ve stejném stavu, v jakém jste si ho vypůjčili, je samozřejmostí.

Před řízením v zahraničí si samozřejmě nezapomeňte zjistit (anebo se zkrátka při vypůjčení auta zeptat) rozdíly mezi základními rychlostmi, povinným vybavením (to mají v půjčovně samozřejmě v pořádku) a třeba i povoleným alkoholem za volantem (můžete zkusit stránky jako en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_European_traffic_laws - anglicky); ec.europa.eu/transport/road_safety/going_abroad/index_cs.htm - česky), a hodit se vám jistě bude i to, jak se mohou změnit obvyklé dopravní značky (en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_European_road_signs - anglicky). Pokud řídíte v dané zemi poprvé, určitě jezděte hodně opatrně – například v Itálii a Řecku se u řidičů můžete setkat s velice volným, neřkuli žádným výkladem pravidel silničního provozu.

Které dopravní značky můžete na svých cestách vidět poprvé?

 

Estonsko - Ptáci

Finsko - Zvěř (los)




Německo - Pozor na
přechod migrujících žab

Norsko - Ovce

Norsko - Tradiční jídlo
a venkovská turistika

Švédsko - Divočáci

Finsko - Křižovatka
se silnicí pod úhlem 45°

Itálie - Nebezpečí
požáru

Finsko - Zvedací
nebo otočný most

Finsko - Nábřeží

Nizozemsko
- Jiné nebezpečí

Nizozemsko - Snížená
viditelnost z důvodu
sněhu, mlhy nebo deště

Rakousko - Provoz
v protisměru na dálnici

Ukrajina - Konec
zpevněné vozovky

Itálie - Zákaz vjezdu
ručních vozíků

Itálie - Zákaz vjezdu vozidel
vezoucích výbušniny
nebo hořlavé zboží

Itálie - Dejte přednost
kurýrovi

Irsko - Křižovatka

Německo - Omezení
rozhledu kvůli stromům

Polsko - Přechod
pro chodce s asistentem
zastavujícím vozidla

Itálie - Trajekt

Řecko - Místo pro piknik

 

Švédsko - Silnici přecházejí
nebo se v její blízkosti
vyskytují hluché osoby

 

 

Švédsko - Silnici přecházejí
nebo se v její blízkosti
vyskytují slepé osoby


Finsko - Stezka pro
nesilniční vozidla

 

Půjčení kola

Při cestování ve městě je ovšem půjčování auta zbytečné – pokud se toužíte proplétat mezi lidmi, půjčte si raději kolo. Pokud se s ním nechystáte vyrazit nikam daleko a stačí vám jen na přejíždění mezi památkami, nebo se chcete jen tak na chvilku projet, nemusíte mnohdy ani hledat půjčovnu kol – v řadě evropských metropolí najdete stojany s koly, které si za menší peníz (nebo spíš odečet z karty) půjčíte, povozíte se a kolo opět vrátíte, třeba i do jiného stojanu.

Na kole si můžete projet například Vídeň. K dispozici je přibližně 1500 kol a 120 míst, odkud si je můžete půjčit a zase je tam vrátit. Pro půjčení kola budete potřebovat registraci na portálu www.citybikewien.at, kterou můžete udělat předem on-line, nebo až na místě na příslušném terminálu – mimo jména, adresy a e-mailu budete samozřejmě potřebovat i platební kartu (ve Vídni konkrétně kreditní kartu) – registrační poplatek je 1 €. K půjčení kola pak jen vložíte kartu uvedenou při registraci do terminálu a zadáte své heslo, tím získáte kód, kterým vybrané kolo odemknete. Kolo pak můžete vrátit do nejbližší dokovací stanice – když se na stojanu rozsvítí zelené světlo, kolo je v pořádku vrácené a další peníze se vám už nezapočítávají.

A na kolik vás takový výlet přijde? Registrační poplatek je tedy 1 €, při placení kreditní kartou se vám při půjčení kola také zablokuje vratná záloha (přes 20 €), a první hodina jízdy je zdarma – takže pokud nepojedete daleko, tak vlastně nemusíte platit nic. Navíc, když kolo vrátíte a znovu si ho půjčíte až po patnácti minutách, počítá se vám nová „první hodina zdarma“. Od druhé hodiny už je poplatek 1 €, za třetí hodinu 2 € a za čtvrtou 4 €. Cenově se tedy i s celodenní projížďkou můžete vejít do 1 € – pokud si uděláte pár přestávek… Jedinou nevýhodou ve Vídni je to, že na jednu kartu můžete půjčit jen jedno kolo.

Pokud chcete na kole vyrazit na celý den i déle, je samozřejmě lepší vyhlédnout si tradiční půjčovnu kol, ale pokud vás zaujala nabídka popojíždění po městech, můžete to zkusit třeba v jednom z 29 měst programu Cyclocity, v Německu díky stránkám Call a Bike nebo se podívat po této službě konkrétně ve městě, kam se chystáte (Stockholm; Copenhagen; Londýn; Budapešť; Praha a mnohá další).

Kola pro veřejnost v Dublinském centru

Půjčit si kolo vypadalo jako dobrý nápad, než jsme si uvědomili, že se v Irsku jezdí vlevo.

Martina (srpen 2015)

Pokud se vám sdílení kol líbí a využili byste jej nejen jako turisté, mrkněte na české stránky www.rekola.cz, díky nimž si můžete půjčit kolo v Praze, Brně, Pardubicích, Hradci Králové, Olomouci i Českých Budějovicích.

 

 

Pomozte nám článek rozšířitnapište nám své tipy na info zavináč icmprostejov.cz  

 

Zdroj: uvedené webové stránky; travelhacking.cz; cs.wikipedia.org; www.kalimera.cz; popelka.ms.mff.cuni.cz; www.ricksteves.com/travel-tips/transportation/driving-europe-tips; en.wikipedia.org/wiki/Bicycle_sharing_system#European_programs; www.bikecitizens.net